BDSM časem a úhlem pohledu v kostce
BDSM časem a úhlem pohledu v kostce
Pojem zkratky z anglického BDSM - tedy Bondage Discipline Sadism Masochism není třeba dále představovat či někam škatulkovat, vlastně to není nic jiného než jakýsi obor, soubor či kategorie sexuální specializace, přesněji několika druhů praktik intimního pojetí, navíc zřejmě nikoliv zrovna výkřiků poslední erotické módy.
Civilizační původ bdsm, stylu s prvky násilí bezmoci a nadvlády je myslím zcela zřejmý. Tento druh partnerského vyžití s hrou moci má patrně kořeny mnohem starší nežli jsme někdy ochotni pomyslet. Nevím o tom, že by bylo něco takového dokumentováno vždy přímo v souvislosti s vlastním sexem, ale s chorobou a tresty zcela jistě, ještě nedávno byla každá tzv. nestandardní forma sexu včetně masturbace označována za nenormální, takoví lidé pak za vyvrhele a blázny apod. Při tehdejších znalostech nemohlo být ani řeči o léčbě, takto postižení byli povětšinou trestáni, někdy i velmi tvrdě, vzpomeňme na zacházení s blázny ve středověku, za dob baroka, renesance atd. Vyznavači i oběti takových sklonů rozhodně neměli na růžích ustláno. Církevní dozor nad chováním veřejnosti byl dost účinný a takoví příznivci se sdružovali do uzavřených společenstev jakých si sekt, často se bdsm praktiky dokumentují v souvislosti se satanistickým vyznáním. Několik zmínek o tom nalezneme z období Ludvíka XIV. a rozhodně to nebudou jediné zmínky. Samotné čarodějnictví bylo rovněž postupem času do jisté míry sexualizováno. Nástup exorcismu byl pak možná dokonce i nějakým mezníkem vývoje sadomasochistických praktik. Hlubší historické prameny tohoto druhu sexu, ale budou podle všeho vycházet z dávných dob starověku, z různých náboženských obřadů a kultů, dobových zvyklostí a hodnot, kdy období otrokářství i feudalismu udávalo rytmus všeho dění. Špičky kořenů bdsm ve své ryzí formě budou pak zákonitě sahat až do prvobytně pospolné společnosti, kdy si lovci mezi kmeny kradli ženy, povětšinou za účelem rozmnožování a prací, přičemž vlastní sexuální požitek byl podle všeho stále ještě podružnou záležitostí, i když žádné důkazy o tom nejsou a třeba bychom se mohli i divit. V té tobě to bylo rozhodně jednání zcela přirozené. Postupem času se stalo součástí kultovních obřadů a s rozvojem civilizace převzalo kontrolu nad těmito rituály náboženství, jež diktovalo podmínky až donedávna, no konec konců někde i v současné době. Záznamy o kultovních obřadech s uváděním žen, či dívek a nejen jich, ale i mužů do sexuálního transu jsou známé nejen z historie, ale i prakticky ze současnosti. Vezměme rituály některých indických národností, či kmenů indiánů v pralesích Amazonie o kterých psal ve svých cestopisech i odborných publikacích Dr. Miroslav Stingl.
Podle různých zdrojů o počtech příznivců skalních vyznavačů bdsm praktik, se tímto druhem sexuálních aktivit vyžívá, nebo se k nim veřejně hlásí zhruba 10 až 15 % sexuálně aktivní populace. Kdesi, tuším že v zámoří jsou údajně i statistiky na toto téma, které hovoří o tom, že celých 50 až 60 % populace se o tuto formu erotického vyžití přímo i nepřímo zajímá, či to dokonce alespoň jednou za život zkusí. Co se týká celkového počtu příznivců, úplně přesně to asi nikdo nikdy nezjistí. Navíc ta zámořská procenta se mi zdají lehce nadnesená, i když to může zahrnovat hrubý odhad včetně anonymních příznivců. Zasaženy těmito praktikami jsou ovšem evidentně všechny druhy partnerských orientací. Také je faktem, že jakmile se objeví třeba film protkaný pasážemi s bdsm prvky, nebo literární dílo, prakticky hned je to provázeno kladnými ohlasy a relativně zvýšeným zájmem bdsm nakloněné části veřejnosti, odpor ve vstřebávání takových děl kladou snad jen radikální humanisté, obecně je to ale i širokou veřejností přijímáno bez větších negací, což není vůbec špatné. V každém případě jsou dnes asi jen dva tábory bdsm stoupenců, kdy jedni - početnější skupina jej používá k pěknému a většinou i kvalitnímu zpestření sexu, ta druhá skupina jsou jedinci s patologickými sklony sadomasochismu a ti mají většinou naštěstí záštitu odborných institucí.
Od původních forem se postupem času ustoupilo a právo silnějšího i útrpné tak dnes slouží již jen pro zábavu. Prvky historie si praktiky bdsm často stále uchovávají, zejména někteří lidé se stylizují přímo do prostředí středověkých mučíren s věrnými replikami nástrojů a pomůcek. Nové technologie se však nezastaví ani zde, stále populárnější plasty a uměliny začínají vytlačovat tradiční materiály jako je dřevo a kov. Samostatnou kapitolou je kůže, ta je místy nepostradatelná. Nějaké prognózy o budoucnosti bdsm nejsou na místě, ale myslím že nám nevyhyne.
Baz.ab